THAJSKO 2008
Thajsko 2008 zapisky
Letime na dovolenou do Thajska na Phuket - Kata Beach 29 dubna 2008
Dorazili jsme v poradku, uz z Kodane jsme meli 3 hodiny zpozdeni, nenaspala jsem skoro nic, jsem utahana jako pes. Venku hic na zdechnuti, ale je tu krasne
30. 04. 2008
Jsme na miste, pocasi je uzasne, plaz nadherna, jsme uneseni, ale nevydrzime tam sedet. Jsme unaveni z cesty, tak jdem neco snist (nudle s kuretem)a na pokoj spat.
01. 05. 2008
Dneska jsme odpocati, tak po vydatne snidani, kterou serviruji na hotelu, Sunka, bacon s vejci, nebo bacon sunka s vejci
, jsme vyrazili na plaz, vzali jsme si preventivne lehatka ve stinu, nebot se znam a vim, ze se okamzite spalim i pres vsechny ochrany. Hledali jsme jablon, aby me Jarous pod ni cucnul, ale takovy exoticky strom tu nevedou, museli jsme se spokojit s orchideji.
Doufam, ze teda do roka neuschnu.
Vecer jsme sli lovit nocni snimky na mesto i na plaz, Jarous mi ztratil na plazi mou uzasne pohodlnou a drahou cukli, tak jsme ji v te tme hledali a kdyz uz jsem to teda videla cerne, ze ji nenajdem, porucila jsem mu zahodit i tu druhou, ujdem dvacet metru a nasli jsme tu ztracenou, toz jsme se v te tme jali hledat tu vyhozenou. At ziji zmatky.
02. 05. 2008
Opet snidane bacon s vejcem, sunka s vejcem, ale ne , at jim nekrivdim, je tam chleba na rostovani, maslo, dzemy, kava, caj, juice. Takze se clovek muze nadlabnut k prasknuti.
Obed v resturaci na plazi, ten byl
, dala jsem si kure s thai omackou, byla pekne ostra a uzasna. Spalila jsem se klasicky, boli to jak cert. Zadna ochrana mi nestaci.
03. 05. 2008
V noci mi bylo spatne, uz jsem premyslela, ze se dneska ani nepujdu koupat, ale na pokoji bych se unudila k smrti, i kdyz s sebou mam knizky a tady v hotelu maj taky peknej vyber knizek. Jezdi tu spousta svedu, tak s sebou zpatky ten pocket netahaj.
Takze snidani jsem dneska vynechala, dala jsem si az v poledne na plazi zase nudle, ale jine, nebyl to zadnej zazrak, ale nasytila jsem se.
Nejaka svedka, co lezela vedle na plazi me nalakala na brejle, prej tu maj desne levny, tak 3x levnejsi nez ve Svedsku. Tak tam asi zajdem, taky na vecu nekam musime.
04. 05. 2008
Dnes jsme vyrazili do Phang-Nga Bay. Rozhodli jsme se celkem narychlo, pocasi nebylo na opalovani, tak jsme se v recepci domluvili na vylet.
Pristavil pro nas minibus, krasne klimatizovany,
po ceste jsme nabrali z ruznych hotelu jeste sedm lidi a vyrazili. Cil vyletu byl docela daleko, tak i kdyz lze po ceste videt spoustu zajimavosti, treba Tesco a Batu tu maj,
stejne se to tahlo.
Prvni zastavka byla v Buddha Cave (Budhova jeskyne), kde se mimo jineho, prohanela spousta opic.
Vyrazili jsme za dalsim objektem vhodnym k zhlednuti a to do Tham Pung Chang. Jsou to jeskyne v horach. Prvni usek jsme se plavili na gumovych kanojich, pote jsme presedli na bambusove vory, Jarous si chtel sednout jako treti na nas vor, ale je tezkotonazni a malem jim vor utopil. Obsluha ho se zdesenim poslala na dalsi. Mne po nem zbyla mokra a zluta prdel, vypadala jsem jako bych neudrzela diarre. No mohl to byt i kryci odev, protoze pri nalodovani na ty houpajici se pramy, jsem se malem opravdu po
Treti a posledni usek byl pesky. Nohavice vyhrnout co to slo, protoze se slo vodou. Coz o to k videni byly krasne veci, ale ani fotaky, ani kamery nebyly dovoleny. Zpocatku jsem teda zurila, ale pak pochopila, ze se personal tam boji, ze by turistum museli platit odskodne za utopene pristroje. Ja bych sveho Nikonka urcite utopila, mela jsem co delat sama se sebou.
No a jsme u hrebu vyletu a to ostrov Jamese Bonda. Nalodili jsme se na rychlokanoji, vodic s nama jel jak kdyby nas ukrad, fotit bylo o hubu, ale jsem ceska devcica, kterou jen tak neco neodradi.
Dorazili jsme na misto, rozprchli se jako kobylky. Snimku jsem nadelala hafo a zacina prset, zpocatku jen lehce, ale je podezrele, ze nam pruvodce nakoupil plastenky na cestu zpet, on vedel co nas ceka. To ale byla lijavice s vetrem.
Zastavujeme v Panyee Island, coz je muslimska rybarska vesnice na mori.
Neuveritelne, jak je cela vesnice vybudovana na kulech v mori, veskere deni se odehrava tam.
Vybrali jsme si tam parcelu, byla tam jedna volna.
Podrobnejsi popis by byl zdlouhavy, vsechno pozdeji prolozime fotografiema a mozna videem pro lepsi ilustraci.
No a vracime se zpet.
Klimatizace, ktera po ceste tam byla prijemna, uz tak prijemna neni, preci jen jsme promokli na kuzi, takze je nam trochu zima.
Vecer doma uz jen zajdem na veceri, nemame silu jit nekam dal, tak zkousime restauraci vedle hotelu a nejsme zklamani. Odpadame uz kolem pul desate vecer.
05. 05. 2008
Chcije a chcije. Co budeme proboha delat? Odmitam vylezt z postele. Jarous si jde dat masaz, prisel uplne hotovej, ja vim, co to je,
ja si ji dala pred trema dny. Lamala me baba poradne.OK, pul dne je v ..., co dal. Jsme se rozhodli prozkoumat nocni zivot v Patongu. Berem si taxi od hotelu, jeste predtim jsme nuceni si koupit destniky. Tesila jsem se, ze to budou podobne pocity jako kdyz jsme byly v Pattaya pred osmi lety, ale asi starnu a prostitutky a trandaci me nudi, vecne pokrikovani a lakani poulicnich prodavacu otravuje.
Mame hlad a i to zradlo byl hnus, jen jsme to zkusili a nechavame skoro vsechno na taliri. Takovej hnus jsme tady jeste teda nejedli. Dame si jeste v jine restauraci pivo, po ceste nas stavi trandaci, nuti nas k foceni a sahnout si na silikonove kozy. Ani to neni tvrde, jak jsem si predstavovala, na omak to bylo docela jako prave, az na to, ze se mi to eklovalo.
06. 05. 2008
Dneska jsme si dali klid na plazi, konecne opet vysvitlo slunicko, tak se jdem trochu dobarvit. Uz me neprekvapuje, ze jsem opet otekla kolem frnaku, i pres veskerou ochranu (faktor 30 a pouze pod slunecnikem) Vypadam, jak postizena leprou, ach jo a ja myslela, ze jak krasna budu. Jarous je nachcipanej jeste z vyletu a tak nechce at zapinam klimatizaci, ja se naopak potim jako vepr.
Na veceri jsme si dali kure v thai omackou v osvedcene restauraci, takze jsme nebyli zklamani. No a v dvet vecer odpadame jako hrusky.
07. 05. 2008
Tak jsme po probuzeni zjistili, ze bychom se mohli podivat do dzungle. Projet se na slonovi, kouknout na vodopady, ale pak nam volala holka z recepce, ze uz je pro dnesek plno, tak zas k mori, ale konecne prvni den, kdy jsem si mohla zaplavat, jinak tu jsou velike vlny a kazdej den byl cervenej prapor, 
ja jsem navic straspytel, tak jen do vysky stehen, dal ani za kus masa. Ale dneska se to teda plavalo. Lezim porad ve stinu, frnak vypada jako bych vydatne holdovala alkoholu, 
kdyz mne to uz ani nejede.
Po prichodu na hotel usiname jako stenata, takze v noci, kdy se ma spat, se prevalujem a nemuzem zabrat a to nas zitra ceka jeden vylet (jestli pocasi dovoli) na Phi Phi Island, budem snorklovat, uvidime jeskyne s malbama z mladsi doby kamenne, ostrov, kde se tocil film Beach....tak uz jsem zvedava.
08. 05.2008
Snidam jen kafe juice a ovoce, uz tu sunku s vejci nemuzu ani cejtit. Pocasi vypada, ze vyletu preje, tak jestli pujde vsechno podle planu za necelou pulhodku vyrazime. V devet se nalodujeme na rychlolod. Zacatek je krapet chaoticky, ridic mikrobusu nemuze najit jeden hotel s dvema pasazery, chyba byla ve spatne napsane plazi, hotel lezi na Karon ne na Kata.
Odjizdime do pristavu v Phuketu, kde dostavame instrukce, jak bude den probihat, nalepi nam zelene srdce na triko, abychom vedeli do ktere lodi patrime a jede se. Svisti to jak o zavod, zenska za mnou nevydrzela a uz blije, coz ji ovsem nebrani, aby si hned po vyprazdneni nedala chipsy s Colou.
Prvni zastavka je na Maya Bay, kde se tocil film The Beach.
Uz pri vylodovani zacina poprchavat a za chvili leje jako z konve. Nastesti jsou tam skaliska, ktera jsou nejen fotogenicka, ale poskytnou nam i ukryt. Pisek je nadherne bily, voda pruzracna.
Prestalo prset, tak se vydavam se na pruzkum do vnitrozemi a mizim Jarousovi z dohledu.
A uz se zas nalodujeme, sef ma pistalku, kterou nas svolava, to je tady velice oblibenej nastroj. Kdyz dostanou do huby pistalku, hned porostou o pul metru a hrajou si na sefy.
Dalsi zastavka je u ostrova Loh Samah Bay, kde ti co maj zajem dostanou brejle a muzou snorklovat, ja se spokojim s focenim Jarouse, je to, myslim, vetsi prca.
Opet pistalka, jeste zjistil pistalkar, ze nam dve hlavy chybi, tak piska vic a uz hosi japonsti plavou k lodi a tak muzem pokracovat k Viking Cave (Vikingska jeskyne),
kde jsou malby z Mladsi doby kamenne, ale nevidime ani prd
Je tam lodi jako maku a jsme od jeskyne dost daleko. Jarous remca.
To byla jen kratka prestavka a pokracujem na Monkey Beach, kde se vraceji paviani do prirody, takze zadne vystupovani, jen kouknout z lodi. Par snimku jsem ulovila, Jarous nic, je uz na hranici vybuchu.
Jelikoz je cas na obed, stavime na Phi Phi Don, jidlo moc dobry, chvilicku posedime na plazi, abychom to jidlo stravili a jede se dal na Khai Island. Tady konecne dostavame rozchod a davame si pivco, 
sednem na lehatka a jen lelkujem. Ulovila jsem spoustu snimku.
Buh (jestli nejaky je) tady stvoril raj na zemi. Ryby se nechaly krmit z ruky. Krasne vapencove utvary posazene v blankytnem mori splouchajicim na bile, ciste plazi.
No a je konec vyletu, pul hodky lodi zpet do Phuketu, tam ceka minibus, po ceste zacina opet prset, ale to uz je nam fuk.
09. 05. 2008
A prselo, jen se lilo a tele doma nebylo...
Rano to jeste vypada, ze bude peknej den, sice v dali se to krapet mraci, ale snad to k nam nedorazi. Vyrazime na plaz a zacina slabe poprchavat. Studuju nejaky plod, co nam spadl k lehatkum, kluk od lehatek mi ukazuje, ze je to orech, bezi jich nasbirat plnou naruc a vysype mi je u lehatka, pote se priritil s kladivkem a prkynkem a jal se mi je rozbijet. 
Stacime se jen trochu projit po plazi a spousti se hustejsi dest, jeste porad doufame, ze to prejde, tak si sedame do resraurace pod strechu, davame kazdy jednu Singhu 
a cekame, zbytecne. Tak to balime a jdem na pokoj, ja doctu rozectenou knizku (vrahem byl zahradnik)
A z mistni knihovny si pujcuju jinou. Tu jsem zvladla za odpoledne, je to tema, co me bavi.
Jo knizky, v obchode tady vedle jsem objevila ceske a slovenske tituly, jsou tu opravdu pripraveni na vsechno.
Vecer jdem vyzvednout dioptricke bryle, co jsem si tu nechala udelat, baba z plaze mela pravdu, vyjdou tu mnohem levneji, nez ve Svedsku.
K veceri si davam klasiku, nudle s kuterem, Jarous hovezi nejake hodne palive s ryzi a varrullar k tomu pivko a jdem na pokoj, tam dame colu s whisky 
a ukladame se k odpocinku.
10. 05. 2008
Den zacina slunickem,.tak krepce skacem z postele, 
teda krepce je asi prehnany vyraz, ale na nas opravdu nevidane brzy, tj. kolem osme rano. Jdem na snidani a vyrazime k mori, at se dobarvime. Zase si vedle nas lehla baba pohadkarka, je to nejaka svedka od Goteborgu, co nas dycky lakuje, jak levne co nakoupili. Zvatla a zvatla...
No tentokrat jsme na dest cekali asi hodku a pul a spustil se opet poradnej. Tak na pokoj, dame si dva grogy a jsem z nich grogy, ze usinam a spim kolem trech hodin.
Cas na veceri. Jdem na druhou stranu mesta, kde mely byt podle pohadkarky ty uzasne levna zradla. Je to tam jeste drazsi, nez na nasem konci, ale mam chut tentokrat na neco domaciho, tak si davam pizzu. Jarous zustava u domaci kuchyne. Po ceste zpatky se jeste dorazim s banana split, tj je banan se ctyrmi druhy zmrzliny, politej sosy. Moooc dobry to bylo. Jsem nacpana k prasknuti.
11. 05. 2008
Probouzime se do zatazeneho rana a to mame planovanej vylet do dzungle na slony. Zvoni telefon a z recepce se ptaji, chceme-li to odvolat, musime ted. Riskujem to a trvame na vylete a jak to vypada neprohloupili jsme.
Takze prvni zastavka je na kopec na vyhlidkovou vez, kde si delam snimky na vsechny tri plaze.
Dalsi zastavka je hadi farma, kde jeden silenec v arene liba kobry a jinou podobnou havet a dela s nima jine, pro normalniho smrtelnika, silene kusy. 
Jedem do Chalong temple, coz je nejvetsi budhisticky chram tady na Phuketu. Domorodcu je tam jako maku. Ale je to pastva pro oci, mozna pro nas evropany se to zda az trochu kycovite, ale sem to patri. V jedne z budov me baba sprdne, ze mam na hlave ksiltovku a musim fotit z kleku, ne ze drepu, jak jsem se chystala.
Dale pokracujem do dzungle na slony, to se tesim, ale, kdyz na nej mam nasednout, tak se projevi moje fobie z vysek a uz to vypadaa, ze to nezvladnu. Zaviram oci a nasedam, davaji nam nejake pasy, ktere by nam byly platne, kdybych padala, nejdou utahnout a uz zazily sve nejlepsi casy davno, davno tomu. Takze se nemuzu zpocatku vubec uvolnit, krecovite se drzim operatek obema rukama, takze ani nefotim. Sloni kluk, co se na nem vezem, neni jeste prilis trenovany, moc se mu nechce, ani to mi teda klidu neprida. Ale nakonec i par snimku udelam, dokonce i objektivy si tam menim, k cemuz jsou potreba ruce obe, tak se nedrzim vubec vubec, hurrrraaa. 
Jeste kouknem na slune hrajici na foukaci harmoniku a k tomu si tancici a jedem na opice.
Jmenuje se to Vesele opice, ale moc vesele mi to nepripada, sedi uvazane v klecich na kratkych retezech, nebo u kulu na slunci. Ukazou nam par cisel, kde opice jezdi na kole, pozna cislo, co ji reknes.
I kdyz nejsou nijak obrovske, ale kdyz na me opivak vycenil chrup, tak jsem strachy ucouvla. Vzpomnela jsem si na znameho veterinare, co vykladal, ze ma jednoho takoveho pacienta a ze se ho sam boji.
Vyfotim se jeste s malym opicatkem, zajdem nakrmit ty chudakly v klecich a jede se dal.
Stavime se na obed, kde se specializuji na morske potfory, co my ani jeden teda nemusime, tak jidlo nas nenadchlo. 
Ja je teda umluvila na kure, ale ani to nebylo zadna slava. Sspon jsem tam ulovila par zaberu par zaberu .
Chteli nas natahnout na nakupy zlata a drahych kamenu, tak nas zavezli do nejakeho obchodaku, kde ty kameny brousi a delaji sperky. Obrovita hala vselijakych hovadin, ktere nemusim. Ale fotit se tam nesmelo a to me teda sejrilo, pleskla jsem tri snimky od pasu, aby nevideli. 
Posledni zastavka je v nejake manufakture na zpracovani kesu orisku. Delaji z nich spoustu veci, ale dostat se k samotnemu jadru je velice pracne, proto ani ty konecne vyrobky nebyly nejlevnejsi.
Vecer zkousime restauraci vedle, na kterou koukame z balkonu. Jidlo chutny, obsluha prijemna.
Premyslime, co s nacatym vecerem, jdem kousek do centra, ze vezmem tuk tuka a pojedem na kopec, ale je nadherny zapad slunce, tak radeji sejdem na plaz a ja lovim beze zbrane. Je nas tam lovcu pozehnane. Pak uz kaslem na kopec a vracime se po plazi smerem k hotelu. Sednem si na neco k piti v restauraci na plazi, kde potkavame ceskou rodinku od Kladna.
A den je u konce, rodince poprejem aspon trochu slunicka, prijeli o tyden pozdeji nez my a moc ho jeste neuzili.
12. 05. 2008
Dnesek jsme se rozhodli prolenosit na plazi a chytnout jeste trochu toho bronzu, at se muzem doma vytahovat. Zeby nam slunicko zrovna nejak extra vyslo vstric nelze rict, no ale lezeli jsme. Prej to opaluje i pod mrakama, rika se.
Na nas to ale bud neni poznat, nebo je to kec. Vydrzeli jsme to asi do pul ctvrte, jidlo jsme si dali na plazi v restauraci. Ja biff s chilli omackou, thajske zradlo mi zacina lezt krkem a tesim se na poradnej doma uvarenej zvanec. Takovy knedlo zelo vepro
, uz se nam o nem zda.Vecer vyrazime kouknout do mesta na nakupy, ale je to desna otrava, je vedro jako , my se potime jako
(vypada to, ze jen my, ostatni lide maji ksichty suchy a z nas tece, nechapu)Nic me neoslovuje, Jarous si kupuje nejaky tricka s mistnimi motivy na pamatku, ja darky holkam.
Konecne na pokoji v klimatizaci, po tom nicnedelani odpadame uplne vysileni.
13. 05. 2008
Dnesek zacina slunickem, ja ovsem nemuzu najit sve brejle, co jsem si zde nechala vyhodne udelat. Nemam ani poneti, kam se podely, coz me teda dost naprdlo a pokazilo mi to naladu, jestli jsem je nekde nechala? Coz se mi zda dost malo pravdepodobny,
ja je vcera vubec nemela na ocich, tak uz jsou v ...
Jdem na plaz, vyuzit posledni den.
Rano o pul pate vyrazime z hotelu, to bude neco ta cesta zase.
Tentokrat s mezipristanim u arabasu. Fuj, se netesim.
Tak trinacteho neni opravdu nas stastny den. A zacalo to tak pekne, slunicko, bezva den na ukonceni dovolene. Lezime si na lehatkach, ja si ctu, Jarous se prochazi. Prijdou sousedi z Jonkopingu, tak kecame. Jdu se svlazit, je mi desny teplo. Nejdu daleko, zase jsou ty kravske vlny, tak to ja jdu max po stehna, jenze prisly dve vlny za sebou, hopnu pres jednu, pres druhou a uz me spodni proudy tahnou do more, 
zkousim plavat zpet, ale je to boj s vetrnymi mlyny, porad me to tahne do oceanu, dostavam paniku, mezi lokanim slane vody, kdy mi vzdycky vlna splouchne pres hlavu, zkousim rvat, ale v tom hukotu me nikdo neslysi, plavcici tu nikde nejsou, ani nikdy snad nebyli.
Vidi me ale Jarda, skace za mnou. Mezitim me haze vlna zpet na skaliska, vidim z boku nejakeho cloveka, neco rve a ukazuje, ze mam plavat od skalisek. Proti te sile nemam zadnou sanci, ale chytam se nejakeho kamenu.
Nastesti se mnou ta vlna nemrskla moc silne, ale zase me spodni proud odnasi do more, zkousim plavat ke kamenum, chytam se, nejak se prosmyknu mezi ty ostre skaliska a to uz vim, ze me odsud proud nevytahne.
Kouknu na Jardu, jeste pred chvili se drzel skaliska, proudy ho stahly do more a je dal a dal, 
rvu, odnekud se objevuje surfar a plave k nemu, uz se drzi prkna.
Ja se skrabu ke brehu pres ta ostra skaliska, vsude mi tece krev, je mi to fuk, jen se dostat ke brehu. Kdyz vylezu, koukaj na me lidi jak na exota, jsem cela zakrvacena. Soused mi dava naplast, ale to uz pribiha kluk z kiosku s lekarnickou, vsechno mi dezinfikuje a zalepuje. Jarda uz je o kus dal na plazi, sedi bez hnuti, soused jde za nim kouknout, jak je na tom.
Srce mu busi jak zbesile, nemuze vstat, tak tam jen sedi, asi po 15ti minutach prijde k lehatku, ma hnusnou reznou ranu na ruce, kluk mu ji dezinfikuje, ale horsi je srdce a sok, kluk mu odtahnul lehatko do stinu pod strom, kde tak dobre dve hodiny lezi a vzpamatovava se.
Jdem na pokoj, osprchujem se a pokousime se usnout, nemuzu spat, zacina mi otekat koleno, boli to jak cert. Jdeme do apoteky, kde malem omdlivam, personal me tam musi krisit, opet nam dezinfikuji rany a koleno obvazuji elastickym obvazem. Dostavam nejake silne tabletky proti bolesti. Sotva dojdu domu. Po nejakem case konecne tabletky zabiraji. Aspon sbalim veci, rano ve 4:45 jede bus na letiste, tak uz musime byt pripraveni.
Nejlepsi bylo, kdyz mi Jarda po te udalosti rekl, ze presne tohle se mu dnes v noci zdalo.
Pro priklad moje koleno.
14. 05. 2008
Rano ve ctyri hodiny budicek, veci uz mame zvetsiny sbalene, jen drobnosti, co jeste budem rano potrebovat. Delame ranni hygienu, trva nam to trochu dyl s nasimi zranenimi, ale zvladli jsme to. O pul jdeme do recepce, musime jeste zaplatit piti, co jsme si brali z lednice behem pobytu. Autobus pristavuje v urceny cas, z protejsiho hotelu je spousta nedochvilnych lidi, ale na letiste stihame bez problemu. Jsme tam asi dve hodiny pred odletem, coz je z druhe strany nutne, neb je treba si odstat tri obrovske rady. Prvni, to nam kontrolujou zavazadla a na kufr davaji lepitko. Druha na na zachekovani se, treti duleziti pasovi urednici. Ti co neumi psat, budou razitkovat, tady to teda plati na 100%, s tema razitkama to jsou nejvetsi kreteni.
A uz jsme odbaveni, Jarous stastnej, ze si muze dat svou nikotinovou injekci, sedi a huli jak cikan za parezem v te jejich kurarne.
Davame si kafe a nejakou housku a cekame. Je cas nastoupit do letadla, to trva nejakou dobu, je nas v letadle pres 300. Nejhorsi nas ted ceka, 14 hodin letu s hodinou mezipristani.
Prinaseji nam jidlo a ....fuuuuuuj zase thajske, uz ho nemuzu ani videt.
Tak si davam jen strudl s vanilkovym sosem, jeste, ze roznasej ty teple housticky.Delam si pohodli jak to s tim bolavym kolenem jde a pokousim se spat. Tahne se to jako smrad smradovaty.
Pristavame ve Spojenych Arabskych Emiratech, podle jejich predpisu musime ven, daj nam transportni kartu a jdem nakupovat do jejich Duty free, cigarety a chlast je tu za smesnou cenu. Jarous ale cigara nechce, prej prestane hulit, ha ha ha.
Tak si kupuju Kahlua a nejake mlsky. 
Chtela jsem si vyfotit nase letadlo z haly a arabas ve vojenskem mi to zarazil, tak jsem si to vyfotila z busu, kterej nas k letadlu prevazel. Blbecci cerni. a jeste jsem si vyfotila to jejich letiste ze schudku letadla blbeckovi natruc.
A pokracujem v ceste, teda pokracujem, vyjeli jsme na startovni drahu a slysime kapitana, ze se musime vratit, ze se mu neco na letadle nezda.
Nastesti to trvalo jen nejakych snad 20 minut a opravdu konecne vyrazime, ceka nas jeste skoro sedm hodin letu. Hnus. Zase to skoro cele prospime, v telce teda davaj filmy, na jeden jsem koukla s Nicolsonem, ten se mi libil a jeste jsem ho nevidela.
A jsme v Kodani, na kufr jsme skoro necekali, slo to desne rychle, prochazime kolem celni kontroly a asi vypadame podezrele, vola nas na prohlidku. Hrabe mi v kabelce, Jarousovi v prirucni tasce, musime otevrit kufr...Ale uz sedime ve vlaku na ceste smer Malmö, Jarous je rad, ze stihne hokej se Svedama a Cechama, coz zas takove terno, jak se pozdeji ukazalo, nebylo.
Slava nazdar vyletu, malem jsme se utopili, ale uz jsme tu.
